Artaud [arto] Antonin
* 4. 9. 1896, � 4. 3. 1948, francouzský básník, herec, re�isér a divadelní teoretik. Jeho básnické dílo, kterým vyhlásil válku ostatnímu světu, je zoufalým výkřikem člověka hledajícího nový řád pro společnost (Skoncovat s Bo�ím soudem, Van Gogh aneb Zasebevra�děný společností, Divadlo krutosti). Po roztr�ce se surrealisty se obrátil k divadlu. Zpočátku spolupracoval s představiteli francouzské divadelní avantgardy. V roce 1927 zalo�il (spolu s R. Vitrakem a R. Aronem) Divadlo Alfréda Jarryho, kde uváděl Vitrakovy, Strindbergovy a Claudelovy hry. Principy své vize �divadla krutosti" formuloval jak teoreticky, tak prakticky, nejzřetelněji v představení hry Cenciové (volné přepracování Stendhala a Shelleyho). Divadlo jeho představ mělo mít rovně� (mj. pod vlivem zá�itků z představení tanečního divadla z Bali) schopnost vrátit evropskému divadlu kontakt se současným �ivotem, mělo skoncovat se zastaralými konvencemi a pomocí gesta, pohybu a rytmu mělo přimět diváka k vnitřní aktivizaci jeho potlačeného podvědomí a k objektivní sebereflexi. Artaud usiloval o totální, fyzické odevzdání v umění a �ivotě, o ryzí divadelnost, obnovující původní, očistný charakter divadla. Re�iséra chápal jako autora svého druhu, jeho� výrazové prostředky tvoří barva, světlo, objekty a předev�ím herec. V roce 1938 vy�la sbírka jeho esejů Divadlo a jeho dvojenec. Artaudovy my�lenky hluboce ovlivnily tvorbu jeho �áků a podnítily reformní procesy moderního divadla. Česky vy�ly souborně dva svazky Texty I, Texty II.

Brook [bruk] Peter
Stephen Paul Brook, * 21. 3. 1925, britský divadelní re�isér a teoretik. Působil zejm. v divadlech v Birminghamu a ve Stratfordu. Od roku 1961 spolupracoval s Royal Shakespeare Company v Londýně, pohostinsky re�íroval v Anglii a v USA hry J. Anouilhe, J. J. Rousseaua aj. Proslul originálním pojetím Shakespearových komedií a tragédií (Titus Andronicus, Král Lear ap.). V tomto období se rovně� sna�il re�ijně vyu�ít my�lenky A. Artauda a B. Brechta, vyjadřoval se k aktuálním otázkám doby. Teoretické poznatky shrnul v publikaci Prázdný prostor. 1970 zalo�il v Paří�i Mezinárodní centrum divadelního výzkumu (ICTR). Shromá�dil mezinárodní tým herců, tanečníků, akrobatů a mimů ve snaze obrodit současné divadelní umění o dosud nevyu�ité zvyklosti a formy různých národních kultur (Conference of the Birds � Ptačí sněm). Okouzlení postupy indického tanečního divadla i indickou filozofií se promítlo do představení Mahábhárata.

Barba Eugenio
* 29. 10. 1936, italský re�isér, teoretik, pedagog a divadelní ředitel. Od roku 1954 působí v zahraničí. Pod vlivem J. Grotowského, s ním� 1962 � 63 spolupracoval, zalo�il v roce 1964 a vedl v Oslo, poté v Holstebro v Dánsku divadlo Odin Teatret, kde rozvíjel impulsy tzv. Třetího divadla, jeho� manifest v 60. letech napsal. V řadě teoretických studií a formou mezinárodních dílen propaguje otevřené, herecky orientované divadlo, inspirované tanečním divadlem Dálného východu i antropologickými výzkumy, my�lenkami A. Artauda apod. V roce 1979 zalo�il Mezinárodní �kolu divadelní antropologie a výsledky zdej�ích výzkumů shrnul v knize A Dictionary of Theatre (Slovník divadelní antropologie). Publikoval texty her uvedených v Odin Teatret.

Grotowski Jerzy
* 11. 8. 1933, � 14. 1. 1999, polský re�isér, teoretik a pedagog; jeden z nejvýznamněj�ích reformátorů současného divadla. V roce 1959 zalo�il Divadlo 13 řad, od 1965 název Divadlo�laboratoř. Od 1970 se Grotowski věnoval paradivadelním aktivitám; pedagogicky působil v Polsku, v západní Evropě a v USA. Základem jeho experimentů je idea tzv. chudého divadla, zalo�ená na vztahu diváka a herce, kdy divák se stává součástí představení. Od 1982 realizoval (zejm. v USA a v Itálii) uzavřené skupinové experimenty s prostorem, rytmem, tělem a hlasem; cílem bylo nalézt elementární základní součást rituálního aktu, který nazýval performance. Autor teoretických prací (shrnuty v knize Towards a Poor Theatre � Směrem k chudému divadlu), jimi� ovlivnil světové postmoderní divadlo.

Living Theatre [sijetr]
divadlo v New Yorku zalo�ené v roce 1947 Julianem Beckem a Judith Malinovou (* 1926); repertoárové divadlo, programově zaměřené proti brodwayským divadelních scénám (tzv. off-off-Brodway). Zpočátku se Living Theatre soustředil, inspirován A. Artaudem, E. Piscatorem a B. Brechtem, na prosazení programu levicové společenské kritiky a idejí pacifismu. V umělecké tvorbě hledal nové mo�nosti stíráním hranic mezi divadlem a skutečností a v metodě kolektivních hereckých meditací, ovlivňujících i �ivotní styl herců. K významným inscenacím tohoto období patří např. Mu� jako mu� (B. Brecht). V letech 1964 � 68 soubor působil v Evropě, kde uváděl kolektivní díla vytvořená z cvičení a improvizací; vrcholem byla inscenace Ráj teď. Od 70. let se soustředil na nové publikum. Hrálo se převá�ně v nedivadelních prostorách (na ulicích, v továrenských halách, v sociálních a zdravotnických ústavech ap.) společně s diváky, kteří byli vtahováni do scénického dění (např. s horníky a oceláři v Pittsburgu). Po smrti J. Becka (1985) soubor vedly J. Malinová a H. Reznikovová.

Beck [bek] Julian
* 31. 5. 1925, � 14. 9. 1985, americký herec, re�isér a dramatik; spoluzakladatel souboru Living Theatre, který na přelomu 70. a 80. let zásadním způsobem ovlivnil americké divadlo. V roce 1947 zalo�il v New Yorku scénu, která byla po čtyři desetiletí jedním z uměleckých a politických ohnisek amerického a posléze i evropského divadla. Jeho charismatická osobnost a vyhraněné umělecké názory měly zásadní vliv zejm. na generaci umělců 60. a 70. let.

totální divadlo
1. návrh na variabilní divadelní scénu (vypracovaný v roce 1927 W. Gropiem pro E. Piscatora), která by umo�ňovala maximální propojení a proměny jevi�tě a hledi�tě; 2. proudy moderního divadla směřující k maximálnímu prolnutí a vyu�ití v�ech audiovizálních a prostorových slo�ek divadla a synkretismu divadelních druhů a �ánrů (činohry, hudebního divadla, pantomimy, loutkového divadla, cirkusu i mimodivadelních uměleckých forem aj.). Smyslem překračování druhových a �ánrových hranic je snaha o roz�íření obrazové působivosti a zmno�ení významových vrstev divadelního díla.

Mnouchkinová [mnu�kinová] Ariane
* 3. 3. 1939, francouzská divadelní a filmová herečka a re�isérka. V roce 1964 zalo�ila avantgardní divadelní skupinu Théâtre du Soleil, která se v 70. letech svými kolektivními představeními stala jednou z nejslavněj�ích v Evropě. Inscenovala zejm. adaptace klasických her a texty s náměty významných historických událostí. Inspirovala se my�lenkami J. Copeaua a A. Artauda, J. Vilara a B. Brechta a usilovala o novou formu lidového divadla (Klauni). Později inscenovala velké cykly (shakespearovský, 1981 � 84; antický, 1990). Autorka monumentálního �ivotopisného filmu Moliere.

Pinter [pintr] Harold
* 10. 10. 1930, anglický dramatik a básník. Drama Narozeniny byly první tak zv. komedií hrozby, pracující se strachem z násilí a terorismu v moderním světě, ovlivněnou absurdním dramatem (neschopnost komunikace) i Artaudovým divadlem krutosti. Absurdnímu dramatu se blí�í Správce, kde jsou hlavními hrozbami nemo�nost komunikace, bezdomovství a ztráta identity. Hrozba zničení rodiny nekontrolovatelnou sexualitou je námětem hry Návrat domů. V pozděj�ích dramatech (Old Times � Staré časy, Země nikoho) sílí stylistický vliv J. Joyce a dramatický vliv S. Becketta. Dochází k propracování dramatického času (The Betrayal � Zrada, trojice aktovek Jiná místa).

Triana José
* 14. 1. 1931, kubánský dramatik a básník; představitel nového kubánského divadla. Ovlivněn evropskou avantgardou, zejm. Artaudovým divadlem krutosti. Mezinárodní ohlas měla jeho hra Noc vrahů, zalo�ená na řadě konfrontací, např. starého proti novému, dětí proti rodičům, jedince proti státu.