Hamlet – Přání zabít aneb Hamlete ty prdojede


Ještě jste nic nezaslechli o tom �e Prahou ji� dlouho bloudí duch císaře Caliguly. Pausanius, římský dějepisec, má zmínku o tom, �e Caligula nebyl pochován, podle tehdejších obřadů a proto se začal zjevovat a děsit. Ostatky musely být vykopány a řádně pohřbeny. Vykopali ty pravé? V Praze ji� nejméně čtyři roky na vysoké úrovni černohumorně děsí a baví kabaret jeho jména.

Kabaret Caligula stvořil veršovaný existenciální horor. Tu hru nemů�eme vnímat jako nějaký lehková�ný opus pra�ských vysokoškolských mladíků, bývalých spolu�áků z Keplerova gymnázia. Není to ani něco na způsob jejich svatokráde�ně národní grotesky Jan Hus Vzkříšení, na které dokázali, �e se nebojí velkých témat a �e jim k tomu nechybí zdatnost. Je to tedy parodie na klasického Hamleta, či komedie o elsinorských rodinných poměrech? Zcela jistě obé, ale je tam ještě něco navíc. Je tam toti� ještě záva�nost tématu, které děsí - ono „kdy� jsou v té kruté věci“. Všechny postavy jsou ve frašce, ale ka�dá za�ije svůj lesk. Ten třpyt, kdy jí rozumíme, kdy se ztoto�ňujeme.

Jakýsi romantický Hamlet asi nebude, to co se tu zjevuje. Chceme vidět bledého prince, máchovského rozervance a trudnomyslného duchaplnce v tísnivém Elsinoru, ale neuvidíme ho. Je to spíše outsiderovský princ ubo�ák, �ádný moudrý blázen, ale neurastenický maniak, podle Ofélie: vypatlanec. Intelektuálům určitě čest dělat nebude. Ten duch jeho otce bude ka�dopádně nějaká nemoc. Hamletův otec – kruťák, co ze severského dávnověku známe ho, a snad i na našem pra�ském stolci kdys seděl takový ukrutec a v tupém barbarství na stromy věšel střeva nepřátel. Polonius není dobrosrdečný stařík, ale intrikán. A Claudius? Hamlet o něm mluví následovně.

- strýc? Jemný tváře ovál,

hotový dobroděj, �e ten by bratra zamordoval?

Strejda mi dával kodexy ke čtení

pro otce byli literáti kreténi


Claudius je Hamletův dvojenec, tak jako Hamlet i on je dusán deprimacemi:


Hamlet: …Sám záprdek, já obdivuju obry

pomníky moci věčné, co jejich ruce postavily

sám méněcenný, tajně pěstuju kult síly.

Jak někdo takový se vlády zhostí?

Claudius: Ty taky zvracíš nad svou váhavostí?

Ty také pliveš na pasivní svou povahu?

Hamlet: V depresi včera jsem poblil celou podlahu...


Claudius v podání Lukáše Rumleny způsoboval ve mně největší bolest identifikace. Kde je v této hře naděje? Zdravá je snad jedině Gertruda. Všichni ostatní jsou nemocní, či prohnilí.

Kus skýtá velkou šťavnatost výraziva i fyziologických metafor zhnusení:


Claudius: Tak strašná je, Gertrudo, nás obou zrady vina, �e v křeči svíjí se v mém mozku ka�dá plína.


Dojemně i k popukání se tu veršuje, neříkám �e dobře nebo špatně, říkám k popukání a dojemně. Pokud někdo fundovanější v Hamletologii českého divadla a Shakespearovských travestiích a apokryfech najde v jejich dílku zalíbení, budu rád, studii v tomto oboru přenechávám dějinám. Jen snad dodávám, �e v ději toho krváku Hamleta kralevice dánského se vlastně mnoho neměnilo: Nakonec jsou všichni mrtvi. A� na jednoho!

Co bude s kabaretem Caligula dál? Snad zapadnou, snad budou mít mnoho vlivných ctitelů, nevím! Chtějí řvát, plakat, být komičtí, vra�dit, být obscénní, pronášet dojemná slova, nadávat, lomit rukama, být krutí. Kdy� to chceme jako diváci sledovat,a tak jako oni to chtěli té� dělat, pak je to asi ta identifikace, pak se nám hra líbí. Chlapci pak zjistí, �e je jim v jejich �ivotech třeba baviti se tímto divadlem. Sami o sobě tvrdí, �e jsou nejautorštějším současným pra�ským divadlem. Jejich první počin této sezóny Zlý večer : The worst of, podivuhodné to představení ve stylu pulp fictions by mohl směle konkurovat produkcím Divadla Sklep.


Lukáš Nozar


Psáno z premiéry 18.l.2004, nejbli�ší představení 24.2. v Klubu Mlejn