Úly prolitý čas
František Daniel Merth

3.

Rozkvetlé louky na horách
Stokrát vymyté větrem
každý květ prsten motýla
Hořící světlem

Úly prolitý čas těžký a hlídaný lesy
A přece tak lehounce v tobě kukačka zastekne si
Ticho v poháru vysokých borovic
Protéká kořeny až dolů do vesnic

Setkání očí. Žena a muž. Kovy se v zemi vzbudily
Azur a povodeň. Neslyšně vstaly krovy
Tehdy louky v živé kytici probudily
A řeky volaly až daleko v kraj rovin

Kvetoucí louky na horách nesené lesy
Jsi úplně jiném světě, když kukačka zastekne si
Začátek cesty k pokladu jak padá výška borovic
A ticho protéká až dolů do vesnic

5.

Je konec září a v les na horách noc stíná každý květen
Tma plná podhoubí a jícnů jelenů
Vítr je němý vysoký

Vyprazdňuje se svět
A tíha tíží každý dům
A všechny sny

Odcházení. Jinými cestami, než kudy lidé jdou
Shořel papírek měst
Jen v dálce motor bzučí, že je naleznouv Na konci cest

Lesy zoufale padají, jen čas ještě zůstává
Padá a vstává ze tmy do tmy tma
Vyhnaná ze země

Tak málo je vidět, co potkává
Co nocí je vidět, co protkává
Snad je to tvář

Tvář člověka
Jenž zůstává
A pokrevně

Otvírá teprv nyní teplo jako zář!

6.

Na schodech ke studni léto nechalo džbán
Říjen tam sedí a koření barvy
Javory vykřikly první
A po nich zahrady nakupovaly dokořán

Jen motýl a bodlák jsou v písni
Prostřelo slunce
Jak sobě ti tři patří vzduch na nikoho už nevolá

Proto je ticho všech ptáků a vody
Z kořenů budí odešlé rody
A širý pohár obloha jim podává

Na schodech k studni chlapec nabral džbán
Do očí smaragdy a slunce do paží
Tolika lehkostí. Tolika výhní
A hřbiotv na kopci byl v tanci štěstím, že je přeléván.